Roháče patří mezi nejdivočejší a nejdramatičtější části Západních Tater. Ostré štíty, úzké hřebeny, řetězy, exponované pasáže a výhledy, na které se nezapomíná. Přechod Roháčů není jen obyčejný horský výlet, je to plnohodnotná vysokohorská túra, která vyžaduje fyzickou kondici, psychickou odolnost i respekt k horám.
Přechod Roháčů je náročný, protože kombinuje velké převýšení, technický terén a psychickou únava z expozice. Za hlavní výzvy považujeme velké převýšení, technický terén a psychickou únava z expozice. Vše popisuji níže v detailní trase přechodu Roháčů.
Hřebenovka je absolutně fantastická zkušenost. Od Ťatliakovy chaty jsme vyrazili po modré značce směrem do Smutné doliny. Zpočátku šlo o příjemný úsek, kde se ještě dalo jít v klidu, povídat si a užívat si atmosféru hor. Postupně se ale začalo ukazovat, že počasí nebude hrát úplně v náš prospěch.
Ve chvíli, kdy jsme přešli na zelenou trasu vedoucí kolem Roháčských ples, nás už obklopovala hustá mlha. Ta místům, která jsou jinak považována za jedny z nejkrásnějších v Roháčích, vzala téměř všechny výhledy. Přesto mělo tohle místo zvláštní atmosféru, ticho a pocit, že jsme v horách úplně sami.
Za Roháčskými plesy začíná skutečný test fyzické i psychické odolnosti. Strmé stoupání, kamenné prahy, suť a první řetězy nás okamžitě zpomalily. Mlha houstla a s každým metrem jsme přicházeli o další orientační body. Výstup byl náročný nejen fyzicky, ale hlavně mentálně, bez výhledů, bez jasného horizontu, jen krok za krokem nahoru.
Vrchol Baníkova jsme dosáhli bez obvyklé euforie z panoramat. Žádné výhledy na Oravu ani do Polska, jen mléčně bílá tma a silný vítr. Přesto to byl silný moment. Vědomí, že stojíme na nejvyšším bodě trasy, i když nám hory své krásy tentokrát neukázaly.
Z Baníkova jsme pokračovali přes hřebenovou část na Tri kopy. Přes Smutné sedlo jsme pokračovali na Plačivé. Vítr a chlad se dostávaly pod oblečení a hlava začínala bojovat s otázkami, kolik toho máme ještě před sebou.
Další část na Ostrý Roháč patří k nejexponovanějším úsekům Roháčů a v mlze byla ještě náročnější. Úzký hřeben, řetězy, prudké srázy po obou stranách a minimální viditelnost nás nutili k maximální opatrnosti. Každý krok byl promyšlený, tempo pomalé a soustředění absolutní. Ale vše jsme zvládli a pokračovali dále na Volovec.
Mlha na přechodu Roháčů je opravdu hustá. A právě mlha ztíží sestup po řetězech.
Závěrečná část přes Rakoň, Lučnou a Zábrať byla dlouhá, vyčerpávající a už spíš o vůli než o síle. Mlha nás nepustila až do konce, takže žádné výhledy nepřišly, ale možná právě proto si tenhle den budeme pamatovat ještě intenzivněji.
Pokud ale máte zkušenosti, správnou výbavu a pokoru, čeká vás jeden z nejlepších horských zážitků, jaké Slovensko nabízí. Tenhle trek si budete pamatovat ještě hodně dlouho.
Jsou na trase chaty? Ne na hřebeni. Vše si nesete s sebou.
Je přechod Roháčů vhodný pro začátečníky? Je lepší mít už pár zkušeností nebo pro strach uděláno. Pro první vysokohorskou túru to není dobrá volba.
Je-li přechod Roháčů dlouhý? Většině lidí do 12 hodin včetně pauz.
