SDEU k opatření proti zneužívání po sobě jdoucích smluv na dobu určitou – Judikatura

Soudní dvůr EU zveřejnil rozsudek ve věci C-418/24 | [Obadal]. Po sobě jdoucí smlouvy na dobu určitou: opatření, která byla přijata ve Španělsku za účelem postihu jejich zneužívání ve veřejném sektoru, nejsou podle všeho v souladu s unijním právem.

V této věci týkající se předběžné otázky poskytl Soudní dvůr španělskému Nejvyššímu soudu vysvětlení ohledně souladu opatření, která byla stanovena ve Španělsku k nápravě zneužití vznikajících využitím po sobě jdoucích smluv na dobu určitou ve veřejném sektoru, s unijním právem. Soudní dvůr měl za to, že tato opatření (přeměna těchto smluv na „nestálý pracovní poměr na dobu neurčitou“, vyplacení náhrad zaměstnanci při skončení pracovního poměru, režim odpovědnosti orgánů veřejné správy a uspořádání výběrových řízení, která zohledňují předchozí zkušenosti zaměstnance, jakož i dobu služby, kterou zaměstnanec věnoval plnění svých úkolů), podle všeho neumožňují řádně postihovat toto zneužití ani odstraňovat následky porušení unijního práva.

Jistá zaměstnankyně pracuje od března 2016 jako vychovatelka dětí ve veřejném vzdělávacím zařízení autonomního společenství Madrid (Španělsko) jakožto smluvní zaměstnankyně. Její pracovní poměr byl založen na šesti po sobě jdoucích smlouvách na dobu určitou, přičemž všechny byly určeny k obsazení volného pracovního místa nebo nahrazení zaměstnance.

Španělské soudy kvalifikovaly její pracovní poměr jako „nestálý pracovní poměr na dobu neurčitou“, a to z důvodu, že s ní byly uzavřeny po sobě jdoucí smlouvy na dobu určitou, které byly předmětem zneužití. To znamená, že zaměstnankyně setrvá na svém pracovním místě, dokud nebude její místo s konečnou platností obsazeno na základě výběrového řízení a při skončení pracovního poměru obdrží náhradu. Zaměstnankyně se u španělského Nejvyššího soudu domáhá, aby prohlásil její pracovní poměr za stálý.

Tento soud poukázal na skutečnost, že Soudní dvůr se vyjádřil k povinnostem vyplývajícím z ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou v rozsudku z roku 2024. Cílem tohoto ustanovení je předcházet zneužitím vznikajícím využitím po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou. Tento rozsudek Soudního dvora byl přitom španělskými soudy uplatňován rozdílně.

Podle španělského Nejvyššího soudu by měl Soudní dvůr poskytnout vysvětlení, aby bylo možné určit, zda jsou vnitrostátní právní úprava a judikatura týkající se pojmu „nestálý pracovní poměr na dobu neurčitou“ v souladu s požadavky vyplývajícími z článku 5 rámcové dohody, a sice zda zahrnují vhodná opatření k postihování těchto zneužití ve veřejném sektoru.

Nejprve Soudní dvůr připomněl, že mu nepřísluší vyjadřovat se k výkladu ustanovení vnitrostátního práva, neboť tato úloha náleží příslušným vnitrostátním soudům. Bude tedy na španělském Nejvyšším soudu, aby posoudil, zda opatření stanovená ve vnitrostátní právní úpravě řádně postihují zneužití po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou ve veřejném sektoru a umožňují odstraňovat následky porušení unijního práva.

Soudní dvůr nicméně poskytl upřesnění, která mají španělskému Nejvyššímu soudu posloužit jako vodítko při jeho posouzení.

Podle Soudního dvora přeměna po sobě jdoucích smluv na dobu určitou na „nestálý pracovní poměr na dobu neurčitou“ nepředstavuje vhodné opatření k řádnému postihu zneužití. Toto opatření totiž vede k zachování pracovního poměru dočasné povahy, a tedy nejisté situace dotyčného zaměstnance, zatímco možnost stabilního zaměstnání představuje významný prvek ochrany zaměstnanců.

Soudní dvůr měl dále za to, že náhrady stanovené vnitrostátní právní úpravou, které jsou vypláceny při skončení pracovního poměru a podléhají dvojí horní hranici, nejsou podle všeho takové povahy, aby odstranily následky porušení unijního práva ve všech situacích zneužití po sobě jdoucích smluv na dobu určitou.

Kromě toho, co se týče režimu odpovědnosti orgánů veřejné správy, Soudní dvůr uvedl, že takový režim nepředstavuje vhodné opatření ve smyslu ustanovení 5, pokud je nejednoznačný, abstraktní a nepředvídatelný a není doprovázen dalšími účinnými, odrazujícími a přiměřenými opatřeními, která umožňují odstraňovat následky porušení unijního práva. Přísluší španělskému Nejvyššímu soudu, aby ověřil, zda režim odpovědnosti orgánů stanovený ve španělském právu spočívá na konkrétních, předvídatelných a v praxi použitelných vnitrostátních ustanoveních, takže umožňuje řádně postihnout dotyčný orgán veřejné správy, a zda je tento režim doprovázen tímto druhem opatření.

Nakonec měl Soudní dvůr za to, že přiměřeným opatřením k předcházení a postihování zneužití není uspořádání výběrových řízení, jež sice zohledňují předchozí zkušenosti dotyčného zaměstnance a dobu služby, kterou tento zaměstnanec věnoval plnění svých úkolů, ale neomezují toto zohlednění na uchazeče, kteří byli oběťmi takových zneužití. Je totiž možné, že se dotyčný zaměstnanec výběrového řízení nezúčastní, nebo že jeho žádosti o pracovní místo nebude vyhověno. Kromě toho, s výhradou ověření, které přísluší španělskému Nejvyššímu soudu, zohlednění uvedených předchozích zkušeností a doby služby platí podle všeho pro všechny zaměstnance na dobu určitou, jež mají takové zkušenosti, včetně těch, kteří nebyli oběťmi takového zneužití.

Úplné znění rozsudku, a případně jeho shrnutí jsou zveřejněny na internetové stránce CURIA v den vyhlášení.

Zdroj a foto: SDEU